Komentáře

Česká vláda řeší zapeklitý problém, který předčí trable, jaké měl Jan Neruda se starým slamníkem. Kam s jaderným odpadem, jež nikdo nechce? Hlavně pak s vyhořelým palivem z jaderných reaktorů, které bude životy ohrožující ještě dalších několik set tisíc let. Plán označovaný jako koncepce české státní úřady mají, jeho aktuální verze právě prochází hodnocením dopadů na životní prostředí. Je ale dobrý?

Už to bude novodobou českou tradicí, kdy těsně před vánočními svátky přichází obvykle z vlády nějaká více či méně podstatná rozhodnutí, která se týkají jaderně-energetické budoucnosti Česka. Snad jako dárek pro milovníky atomových elektráren, kterých je v tuzemsku více, než dost. Svátky a konec roku také ale obvykle omezují možnosti případných kritiků adekvátně reagovat. Tentokrát tím magickým datem byl 22. prosinec 2025 a roli tohoto zvláštního Ježíška přebralo hned několik institucí.

Končící Fialova vláda ve svém takřka alchymistickém zaujetí pro rozbíjení atomů stihla naplánovat další státní výdaje související s Dukovanami. Vrásky na čelech příštích ministryň či ministrů financí tak nebudou dělat jen postupně bobtnající investiční náklady za oba reaktory. Na ty musí být ve víceletém rozpočtu státu vyčleněno v téhle chvíli cirka čtyřista deset miliard plus dalších skoro čtrnáct na úpravu dopravní trasy, bez níž by se těžké ocelové odlitky z Koreje staly svérázným pomníkem někde na Labi.  Nově k tomu přibude dalších nejméně dvanáct miliard, jimiž zadotujeme přiznané dopady této olbřímí stavby na své okolí. V rozpočtu Česka přitom chybí desítky miliard jen na kvalitní vzdělávání, vědu a výzkum, bez nichž potřebnou modernizaci nezvládneme.