Takzvaná renesance jaderné energetiky se ve skutečnosti nikdy nekonala v Evropě a ani ve světě, shodla se většina energetických expertů na mezinárodní konferenci "Zelená energetika a jaderné elektrárny - Komu patří budoucnost?", kterou 13. října pořádaly Heinrich Böll Stiftung, Calla, Hnutí Duha a Zelená akademie v Praze.
Na konci října 2011 požádali poslanci parlamentu Tanzanie vládu, aby zastavila průzkum uranových ložisek ve známé přírodní rezervaci Selous Game Reserve. Po prohlídce zkušebních vrtů poslanci usoudili, že těžební projekt by měl vážné dopady na zvířata volně žijící v rezervaci a ohrozil by stabilní příjem z turistiky.
Dva evropské projekty výstavby reaktoru EPR se potácejí v technických problémech. Ruské staveniště budoucí jaderné elektrárny Leningradskaja 2 se potýká s obdobnými potížemi. Zborcení výztuže při betonování vnější stěny ochranné obálky u prvního bloku pozdrží stavbu o několik týdnů.
Jak ukázaly nejnovější simulace japonského provozovatele havarovaných reaktorů ve Fukušimě firmy TEPCO, proniklo roztavené jaderné palivo mnohem hlouběji do betonového dna prvního bloku, než se dosud předpokládalo. Podle vědců se zastavilo pouhých 37 cm od vnějšího ochranného pláště. Ten je přitom poslední bariérou, která odděluje obsah reaktoru od okolního světa.
V polovině prosince oznámil japonský premiér Jošihiko Noda na tiskové konferenci, že reaktory v havarované jaderné elektrárně Fukušima Daiči se podařilo dostat do stavu studeného odstavení. Optimismus světových médií, která psala, že reaktory jsou nyní stabilní, ovšem rozhodně není na místě. Japonský předseda vlády neoznámil žádný průlom v likvidaci zničených reaktorů, spíš si pohrál se slovy.
Některé obce budou moci od příštího roku získat až čtyři miliony korun ročně jako kompenzaci za to, že se na jejich území bude zkoumat vhodnost vybudování úložiště radioaktivních odpadů. Vyplývá to z nařízení o stanovení plateb od původců jaderných odpadů a výše příspěvků obcím, které schválila vláda. Nařízení navazuje na změněný atomový zákon.
